Clefairy blog

To bylo v říjnu...tenhle článek je rozepsaný už dlouho... Jsem si myslela, že to tak dlouho nevydržím! Ale znáte takovej ten "syndrom uvařenej žáby"? Totiž, když hodíte žábu do vařící vody, tak vyskočí. Ale když ji dáte do hrnce se studenou a postupně zvyšujete teplotu až do bodu varu, tak ta žába si to neuvědomí, neuteče a uvaří se. A to je to, co my si tak krásně zažíváme každej den. Furt si říkáme, že by ještě mohlo být hůř. A pak přijde průser, kterej přijde, to je čistá statistika (navíc všichni víme, jak to je personálně teď v celém zdravotnictví) a už neutečeme. Ale tak, pokud jste četli mé články o vyhoření a povzdechy a nevím co jsem to tu na vás ještě "blila"...tak asi nemá cenu to zas všechno opakovat. Kdo nezažije, stejně nepochopí :) A co se tedy za ty dva roky událo? Měla jsem pracovní úraz a prožila si tři měsíce ve stresu, že je tu možnost, že jsem se nakazila nevyléčitelnou chorobou. Prostě tisíckrát někomu berete krev, nic, a pak jak nasch

Nevím proč mám potřebu se týrat. Ale čas od času zajdu emimino . Stránka, která je kapitolou sama o sobě a těhotným bych ji zakázala. Nicméně, "ráda" si čtu porodní deníčky , kde ženy popisují jejich porod. Ano, dost často jsou plné nepřeností anebo úsměvné, ale jsou to prostě vyprávění jedntlivých žen, jak to ony viděly, jak to ony vnímaly a cítily.  Co mě totálně absolutně rozčiluje je, že se pokaždé najde někdo, kdo v komentářích hodnotí stylistickou formu , zábavnost, logickou návaznost a gramatiku. Ty jo! To musí být totální trollové! (Zároveň lituju, že mě nenapadlo dřív to taky dělat.) Nechápu, co to má za smysl. Myslím, že normální je reagovat ve smyslu - "Gratuluju k miminku" "Ještě štěstí, že i přes to všechno, jste oba dva v pořádku" a tak. A ne - "Některé části se mi špatně četly..." "V tomhle případě bych zvolila jiné slovní spojení" "Máte špatně i/y" "Závěr byl nudný a nicneříkající" "Přišlo mi

Víte, že už delší dobu nemám převeliké chutě vyjadřovat se k mé profesi a zdravotnictví, nicméně neska vláda schválila systémové změny ve vzdělávání sester , potažmo nelékařských zdravotnických oborů. A upřímně moc nevím, co si o tom všem myslet. Nebo vím, jen doufám, že to tak doopravdy nebude. Věděla jsem o tom už trošku déle, nicméně se mi tomu nechtělo moc věřit a čekala jsem na oficiální zprávu. Píšou, že cílem je stabilizace systému vzdělávání, ale všichni víme, že ve skutečnosti to znamená, jak rychle získat hodně sester, kterých je kritický nedostatek .  Teď si dovolím zkopírovat text ze stránek Ministerstva zdravotnictví,  MZČR . Na svém dnešním (27. 6.) jednání schválila vláda návrh zákona č. 96, o vzdělávání zdravotních sester. „Cílem našeho návrhu je umožnit stabilizaci systému kvalifikačního vzdělávání při zachování jeho kvality, a to především u ošetřovatelských profesí všeobecné sestry, dětské sestry a praktické sestry neboli zdravotnického asistenta. To vše sam

Už to budou skoro dva roky, co jsem začala pracovat. Teďkonc k nám začly chodit studentky na úplně první praxi vůbec , tak jsem začala být hrozně nostalgická a vzpomínat, jaké to bylo, čeho jsem se bála, co bych byla udělala jinak...a tak mě napadl tento článek, co bych si chtěla vzkázat. Hned jako první (vyhořele): Ještě máš čas, uteč! Baví tě cestování, baví tě italština, baví tě letectví! Běž studovat něco, co pak později bude rozeznívat tvoje srdce radostí! A možná ti to hodí víc prachů. A lepší pracovní dobu. I když to moc nedokážeš, tak zatni zuby a ptej se sestřiček , jestli můžeš něco udělat, s něčím pomoct a hlavně jestli si můžeš to a to zkusit, jestli můžeš zkusit tuhle paní taky vyšetřit a snaž se zkoušet si vyšetřovat i nepokročilé nálezy. Trvej na tom, abyste na psychologii důkladně probrali prevenci syndromu vyhoření. Fakt. Místo nějakýho blbýho povídání o něčem, co si už nepamatuješ. To, že se na něco třikrát zeptáš jak blbec, než abys něco udělala špatně,

Začíná velice plíživě. Ani si toho nevšimnete. A pak, v lepším případě, si to uvědomíte. A nějak nevíte, co s tím. A ani se vám s tím nic dělat nechce. Je jedno, na jakém oddělení pracujete, je jedno, jak dlouho jste v praxi...pomáhajícím profesím se nevyhýbá.  Jak říkám, nejdřív ty kapičky nasranosti, únavy a nevimčeho přibývaly fakt nenápadně. Pak jsem byla u porodu ségry a (jasně jako outsider jsem do toho nemohla tolik vidět) i když měli fofr, tak se to i tak odehrávalo v poklidu, přátelský personál, uvolněný vztah sestra-lékař. Ono i z dob studií (haha, což je dva roky...opět, tolik jsem do toho neviděla) - nepamatuju si, že by personál byl tak buzerován audity, kontrolami a hlavně dokumentací. Nebylo potřeba tolik papírování, razítek, podpisů a taky to byla FN. Ale u nás...je jedno, jestli paní umře, hlavně, aby dokumentace byla v pořádku, protože ta buzerace za to nestojí. A i tak to není stoprocentní, ptze všichni jsme lidi a děláme chyby. O paní se postaráme v podstatě bezc

„Tak jsem byla u gynekologa a mám 5-6cm. Před týdnem to byly tři, to je dobrý. Asi bysme si měli fakt zasexovat“ „Šmarjá, nesexujte, to by ho vytáhl a za ním by šlo dítě :D Jaktože tě s tím nechá chodit doma? Když ti odteče voda, tak porodíte v autě...pokud do něj stihnete dojít...“ „No příští týden už jdu na kontrolu do porodnice. A nechceš zítra po noční přijet a být celý den se mnou? Přecejen... kdyby něco.“ „Jasně, ale radši si sbalím nějaký pomůcky.“ :D Došla jsem na noční, srdce až někde v krku. Porodnice plná, samé odteklé vody, nějak se mění počasí. Začala jsem si radši chystat „cestovní porodní balík“ a modlila se, ať ségra ještě vydrží. O chvilku později mi psala, že začla špinit. Radši jsem ji do té porodnice poslala, většinou to je známka posunu v nálezu. Chuděrka se bála, že na ní budou zlí, proč tam jela, když nemá bolesti a kdesi cosi. Nikdo tam samozřejmě neřekl ani půl slova. Uložili ji na „předpokoj“, že se bude čekat na kontrakce. Že by mohli pustit vodu a p

Já. Co bych po roku v továrně na děti klidně dovolila SC na přání. Na sousloví porodní plán jsem alergická, protože si vybavím ty primárně naštvané těhotné, co se do nemocnice přijdou hádat. Myslím, že by vše mělo probíhat jako klidná oboustranná přátelská dohoda. Není to úplně extrémní, se ségrou jsme to probíraly a takhle jí to vyhovuje. A porodnice se chvástají, že tohle dělají automaticky. (Bude rodit v malé okresní, k nám bych ji nezatáhla ani za zlatý prase). Tak uvidíme.  Vážená paní doktorko, vážený pane doktore, vážená paní porodní asistentko, vaší porodnici jsem si vybrala na základě mnoha zkušeností známých a ráda bych porod prožila v oboustranné přátelské atmosféře. Ráda bych jej také prožila přirozeně s co nejmíň zásahy a v co nejvíc intimním prostředí, jak bude možné. Je pro mě velice důležité, abych s miminkem mohla navázat ničím nerušený, úzký fyzický kontakt.  Chápu, že porod je záležitost, která se může změnit z vteřiny na vteřinu a že mnohdy není možné