Clefairy blog

Day Zero V práci se mi rozbíjí tablet s mobilním internetem . Užívám si poslední chvilky internetu...Reklamovat budu v místě bydliště. Za několik dní. Oprava pravděpodobně potrvá měsíc. Přicházím z práce domů. 15 minut poté – nudím se. 20 minut poté – šílím . 30 minut poté – vydávám se koupit USB modem.  Nemají ho, prý v T-mobile. Uvědomuji si, že by to na Ubuntu asi stejně nefungovalo. Dávám se opět na cestu s cílem koupit si smartphone. Nerozumím tomu, nemůžu si vyhledat recenze. Mezitím všechny obchody zavírají. Zrovna je Black Friday a nemůžu si nic objednat na Alze. A stejně bych si nepřečetla email, že si můžu to něco vyzvednout. Nehledě na to, že nevím, jestli každý smartphone umí udělat wifi hotspot. A až/jestli mi opraví tablet, co s tím smartphonem budu dělat, simka je jen jedna.  Začínám brečet. Ok, přála sem si, aby mi vesmír pomohl některým lidem nepsat, ale musí být tohle ta cesta? Přání se doopravdy plní, jen často né tím způsobem, kte

Moje práce mě baví. Baví mě ten zvláštní mix rutiny a adrenalinu. Baví mě vidět to, o čem jsem četla jen v učebnicích. Baví mě rizikový. Nechtěla bych jinam. Ale čím dal častěji cítím takovou nějakou frustraci. A myslím, že to je možná jeden z důležitých bodů, proč dnešní porodnictví/zdravotnictví vypadá tak, jak vypadá. Stále víc a víc práce, míň a míň personálu, horší a horší pracovní podmínky.  Proč bych se měla snažit, proč o službách padat na hubu, proč nemít čas se jít vyčůrat, napít, najíst. Když to nikdo neocení. Okej, to, když mi paní řekne, že jsem hrozně hodná anebo mi onehdá tatínek potřásl rukou a že hrozně děkujou za všechno, to je fajn...ale složenky mi to nezaplatí a nenajím se z toho. (K vedení se tyto pochvaly většinou nedonesou. Rozhodně né tím stylem, že by třeba dali nějaké...něco...) Z toho mi je pak do breku. Většina mých známých mají třebas..osmihodinovou pracovní dobu, volné víkendy, volné Vánoce, Silvestra, nemají rozhozený životní rytmus nočníma směnama, n

Italsky jsem se začala z nudy učit loni v létě. Ani nevím proč. Každopádně... che lingua bella ! Hlavně bohužel jak dělám na směny, tak prostě nemám šanci chodit na nějaký kurz :(. Knihy To je klasika pro začátek, mám tři. Italštinu pro samouky od Ledy , Italštinu pro samouky a Učebnici současné italštiny . Přičemž když to přečtete obráceně, tak máte pořadí mých osobních preferencí. U té učebnice současné italštiny gramatice rozumím tak nějak nejvíc, je to hezky vysvětlený a dialogy jsou takový...co se asi celkem běžně používaj, u těch druhých dvou, resp. u italštiny pro samouky je to takový no...ta učebnice mě fakt nebaví! Aplikace Jediná, kterou používám, je Duolingo . Je to úplně super a zadarmo! (Dostupné i na webu, synchronizované s app ;)) duolingo.com ) Není tam žádný vysvětlení gramatiky, nic, ale postupně si to od úplných základů tak nějak vžijete. Máte k dispozici několik lekcí, kde každá lekce má několik ? částí s určitýma slovíčkama, přičemž se vám

Ano, stává se i porodním asistentkám. Které si pak rvou vlasy. Podrobnosti nebudu popisovat, nicméně jsem pěkná -varování-před-expresivním-výrazem- piča! Jak víte, neberu hormonální antikoncepci, kvůli Leidenovi a vlastně taky kvůli tomu, že mi prostě není sympatická. A ani sex tak často nemám, aby se mi to vůbec vyplatilo. (A teď trochu váhám. Tady chci dávat morální poučení a propagovat zdravej rozum atd, ale tohle ode mě prostě vůbec není správný. Prevence, prevence, prevence! Asi lepší žrát prášky...a nebejt piča jako já. Ale zase lepší Postinor než umělé přerušení těhotenství...nebo nechtěné těhotenství.) No nic, 25 hodin po aktu (který se stal při pravděpodobné ovulaci) jsem tedy razila do lékárny. Postinor se už nějakej čas prodává OTC, čili over the counter, bez receptu. Co jsem si předtím studovala internet, prý se má ukazovat občanka a vyplnit nějakej dotazníček, kolik postinorů jsem už měla, jaký mám cyklus a já nevím co. To se nekonalo a nesla jsem si domů ty dvě ú

Jak často máte kontrakce? Jsou pravidelné? Jak jsou silné? Kdy ta voda odtekla? Pokolikátý rodíte? No, to není nález k porodu, jeďte ještě domů. To jste vy s tím porodním plánem? Si všichni plánujou a pak jsou rádi, když pomůžeme. Natočíme monitor, abysme se koukli, jak se daří miminku. Natočíme monitor, abysme se koukli, jaké jsou ty kontrakce. Miminko spí. Trochu zatřesu s bříškem, abysme ho vzbudili. No, monitor žádné kontrakce neukazuje. To je jen dráždivá děloha. Miminko pořád spí. Pojďte na bok. Teď ten monitor nemůžu odpojit. Ještě pět minut. Fakt už jen pět minut. Tak já ho odpojím, ale stejně ho budeme muset zopakovat. Hezky si to prodýchněte. Soustřeďte se na to dýchání, ne na brečení/křičení. Pošlete tomu miminku kyslík. Jenom malinko střihnu. Musím vám zavést cévku, maličko to štipkne. To nemůže tolik bolet. Nevyvádějte tak. Zvládly to všechny ženský před váma. Vždyť máte epidurál, to nemůže bolet. Povolte se, jste strašná zaťatá. Tak co, mamčo

Tak jo, musím potvrdit, že když se mění počasí , tak odtékají vody a rodí se a točí se blbé monitory a seká se o život. A prý štrikování vyvolává kontrakce. A když po porodu žena leží s rukama za hlavou, tak prý víc krvácí. A IUGRy mají tendence slouzávat do preeklampsie. A vždycky je období, že převládá nějaká jedna "nemoc" . Jednou to je plné oddělení praevií, jednou preeklampsií a jednou inkompetencí hrdla. A hepatopatie rodí snáz. A když hrozí nějaká embolie, tak puls nad 120 je známkou embolizování. A Gynipral oproti placebu oddálí porod jen o dva dny. Ale ze zkušenosti víme, že to je prostě dýl, ať si výzkumy říkají cokoliv... A nemám ráda CTG Avalon.  A strašně se mi líbí na porodních bábách s desítky lety praxe ta "moudrost" ..."Kolik tam je paní doktorko? Tak čtyři..pět?" "No, přesně tak! Jak to víte?" "Kouknu a vidím, ne?!" :) A je totální pravda, že když se řekne, že je hroznej klid a pohoda, tak se to tak do hodiny

Uff, nechápu, že to tak rychle utíká . Napadlo mě napsat tenhle článek, když jsem si přečetla ten o prvním měsíci zde . Tolik se toho změnilo!  Tak třeba teď nechápu, proč se mi chtělo brečet, když jsem poprvé došla na ubytovnu. Vždyť to je v pohodě, za málo peněz hnedka v centru, všude dojdu pěšky. Sice už mám zase novou spolubydlící, ale dost se nám daří míjet, tkze bydlení v podstatě o samotě. A když tu je, tak kecáme a pohoda. Sice nám definitivně odešel jediný spotřebič a to rychlovarná konvice, tak musíme ohřejvat vodu v hrnci, ale co, dyť to je skoro stejně rychle. V práci si teda pořád přijdu jak studentka na praxi , ale už vím, co, kdy a jak a kdyžtak se ptám kolegyně, jestli s něčím potřebuje pomoct (aby byla vidět ta snaha že! :)) A chybama už jsem se dost naučila, bohužel. Ale je to nejlepší způsob no. V listopadu jsem měla to štěstí, že jsem si vybrala kolegyni, s kterou chci sloužit a jeli jsme spolu s menšíma změnama až do února. Jedna ze tří nejstarších tam, pohod

Tak jsem vás pořád napínala...totiž byla jsem ve výběrovém řízení na řídícího letového provozu . Předvýběrem jsem prošla, možná zapůsobilo, že jsem do motivačního dopisu napsala, že sledovat vzlet letadla je pro mě krásnější pocit, než sledovat porod. Ze zkoušky z angličtiny jsem měla strach, po dopsání testu mi přišlo divné, že mi to přišlo tak lehké. A ústní přezkoušení - paní zkoušející byly hrozně milé, nasmály jsme se, že jsem porodní asistentka a pak jen čekat na výsledek. A ten byl čistá úroveň B2, což bylo potřeba.  A tak už se jen zbývalo stresovat z FEAST testů . Náročné testy předpokladů pro řídící, které se dají dělat jen jednou v životě a nedá se na ně připravit . Buď to člověk v sobě má nebo nemá. Bylo důležité přijít odpočinutý, mít sebou nějaký cukr na povzbuzení :D...no samozřejmě jsem v noci nemohla spát a najednou bylo ráno a já na cestě do IATCC Jeneč . Řeknu vám, že to je fakt krásná moderní budova, jak by bylo krásné tam pracovat... První část... bohužel