Tak k tomu doopravdy došlo. Odstěhovala jsem se do Prahy. Článek mám připravený už dlouho a pořád přepisuji. Nejdřív to bylo první dny v Praze, pak prvních x dní, první týdny a teď už to je první měsíc. Mé první pocity, když jsem s obrovskou batožinou a naopak miniaturním kufříčkem vystoupila z autobusu byl...že asi dostanu infarkt, protože mě ten batoh šíleně svíral plíce a srdce :D Když jsem došla na místo, kde budu bydlet, tak jsem se rozbrečela. V sedmdesátých letech to asi byl luxus, nyní...no...radno mluvit. Aspoň neustále fungující (a ne jen občas) rychlovarná konvice, mikrovlnka, funkční odtok ve sprše a poklop na nádržce záchodu by tu mohl být. A trochu víc uklizeno. A internet. Ale to jsem vyřešila mobilním internetem. Chtěla jsem takovou tu flashku do ntb, odešla jsem s tabletem (hrozný přestupek proti všemu, čemu věřím :/). Ale zase neberte to, tablet jen za 1150Kč! Až o měsíc později jsem zjistila, že nepadlo ani slovo o tom, že každý měsíc se platí splátka 150Kč...fajn.
Blog jedné porodní asistentky, která zabloudila do Itálie, o porodní asistenci, best practice v porodnictví a trnité cestě za snem být porodní asistentkou i v Itálii. Změna se dá uskutečnit prostřednictvím Evidence Based Midwifery.