Clefairy blog

Tak k tomu doopravdy došlo. Odstěhovala jsem se do Prahy. Článek mám připravený už dlouho a pořád přepisuji. Nejdřív to bylo první dny v Praze, pak prvních x dní, první týdny a teď už to je první měsíc. Mé první pocity, když jsem s obrovskou batožinou a naopak miniaturním kufříčkem vystoupila z autobusu byl...že asi dostanu infarkt, protože mě ten batoh šíleně svíral plíce a srdce :D Když jsem došla na místo, kde budu bydlet, tak jsem se rozbrečela. V sedmdesátých letech to asi byl luxus, nyní...no...radno mluvit. Aspoň neustále fungující (a ne jen občas) rychlovarná konvice, mikrovlnka, funkční odtok ve sprše a poklop na nádržce záchodu by tu mohl být. A trochu víc uklizeno. A internet. Ale to jsem vyřešila mobilním internetem. Chtěla jsem takovou tu flashku do ntb, odešla jsem s tabletem (hrozný přestupek proti všemu, čemu věřím :/). Ale zase neberte to, tablet jen za 1150Kč! Až o měsíc později jsem zjistila, že nepadlo ani slovo o tom, že každý měsíc se platí splátka 150Kč...fajn.

Ano ano, konečně jsem našla práci! Je to zvláštní, když se kouknu zpětně, jak to všechno do sebe nakonec zapadlo. Pozitivní myšlení, představování si, co bych tak chtěla..to, že nikde jinde neměli místo a že jsem vždycky tajně stejně chtěla do Prahy a pak nabídka z novorozeneckého, která mě vyprovokovala k tomu, že musím napsat do všech porodnic v Praze. Protože skončit na novorozencích? To radši rovnat zboží v Tescu. A hned obratem přišla nabídka na pozici porodní asistentky na rizikovém těhotenství . Byla jsem se tam podívat, vypadá to fajnově, všichni na mě byli hrozně milí, takže se těším. Nebudu přímo jmenovat a taky už nebudu pravděpodobně moc psát přímo o té práci, protože todle je už prostě vážný a nemůžu si moc pouštět pusu na špacír.  No každopádně to bude obrovský sko k. Jsem z pětitisícového města a sice jo, pět let jsem žila v Brně, ale ruku na srdce, to je jako kdyby se vzalo to moje rodné město a xkrát se zvětšilo a do středu se prsklo pár nákupních center, fas

Tenhle článek je asi hlavně pro lidi, co ani moc netuší, kdo porodní asistentka je a co dělá (ale to pravidelní čtenáři tohoto blogu už zajisté vědí! :)). A taky velká nuda, protože jsem ještě nesehnala práci, rozhořčení nad tím, jak se porodní asistentky nedokáží sjednotit a už tu dlouho nebyl žádný článek (což se fakt stydím).  Porodní asistentka je osoba, která dokončila zákonem daný vzdělávací program (v ČR VŠ - Bc.), je to plně zodpovědný zdravotnický pracovník, který pracuje v partnerství se ženami, poskytuje potřebnou péči a radu v těhotenství, při porodu, v šestinedělí, poskytuje péči novorozencům a kojencům, vede porod na svou vlastní zodpovědnost, podporuje přirozené mechanismy, zjišťuje komplikace a zajistí potřebnou lékařskou péči. Má důležitou úlohu také ve zdravotní výchově a poradenství žen a jejich rodin, svou profesi může vykonávat v jakémkoliv prostředí.  zdroj: pinterest. com   Takže se dá v podstatě říct, že se stará o ženu od narození až po stáří , z

Ano, už jsem porodní asistentka Bc. Gertruda Mimózová :) :D Státnice byly fajn, vytáhla jsem si otázky, které jsem si vypracovávala a tak jsem si vybavila, co kde a jak bylo napsáno (to je pro mě vždy důležitý, proto se nerada učím z kompu, to pak moc nefunguje) - Diabetes mellitus v těhotenství, neurologická onemocnění v těhotenství, diferenciální diagnostika křečových stavů za porodu . No, prý jsem mluvila tak, že mi do toho nemohli skočit a vyptávat se, neurologická onemocnění ani nechtěli a diagnostiku jen stručně. V pediatrii Transport novorozence a Onkologická problematika u dětí . Transport jsem uměla perfektně, hrozně mi v paměti uvízla věta: "Pro dítě rychle, s ním už pomaleji." :D, onko mohl být problém, ale naštěstí stačilo říct jen nádory mozku a nazdar :) No a behaviorální vědy, ty byly sranda. Docela dobrá otázka na vaření z vody (učení na toto byl totiž boj s větrnými mlýny, díky bohu, že jsem si netáhla filosofickou antropologii :D) - Dětský věk a dospívání

Tak je to v podstatě za mnou, státnice dám, takže vás nehodlám oblažovat nějakýma stresama. Třicet porodů splněno , dvacet asistencí, dvacet účastí u patologického porodu a další výkony. Chápete? Já tomu nevěřím. Vždyť když jsem se na tuhle školu hlásila, tak jsem ani nevěděla, co porodní asistentka dělá! A když jsem zjistila, kolik xxx(x?) hodin praxe mě čeká, tak jsem nevěřila, že to dokončím! A já to zvládla!  Co mi to dalo?  No tak prvně, už vím, co to je porodní asistentka :D  Naučila jsem se někomu pomoct porodit dítě , nebát se chytit a vzít miminko do rukou (když se mi narodil ještě před tím brácha, tak jsem ho do náruče vzala až někdy v pěti měsících, jak jsem se bála :D), dávat injekce, brát krev, cévkovat, zavádět flexily a spoustu odborných věcí. Jo a nejdůležitější dovednost ze všeho - správně otvírat dveře při vizitě! :D Spoustu praxe a teoretické znalosti, které se skutečně týkají toho, co dělám a budu dělat (ač si myslím, že nic moc neumím :D). Po š

Kdo by řekl, že se dostanu tak daleko, chach! Co se dá dělat dál? Dál studovat - V porodní asistenci se magistersky dá studovat komunitní porodní asistence , perioperační péče v gynekologii a porodnictví (to i jen jako specializace). Do hloubky jsem to nezkoumala, protože to u mě z finančních důvodů nepřipadá v úvahu. Má to pár háčků. Komunitní ošetřovatelství je v Ostravě a z několika zdrojů se mi doneslo, že to tam stojí za starou belu a takhle po škole člověk vypadne z praxe, páč tam skoro žádná není. Jinak by to byl obor přesně pro mě. Prezenční studium v poho, ale aby se to mohlo studovat dálkově, tak člověk musí mít nějak 1-2 roky praxe v oboru . A perioperační péče (Pardubice) jen prezenčně. A stejně pak člověka finančně neohodnotí dle dosaženého vzdělání . Když jsem byla na praxi na operačních sálech, tak jsem se ptala na tu perioperační specializaci a sestřička mi říkala, že někde to tak asi jde, ale ve větších nemocnicích, kde mají centrální operační sály, si nemůžou do

Tak už mi to končí :( Smutno a prázdno a taky zvyšující se úleva. Popravdě, když jsem někdy v prváku zjistila, kolik x hodin praxe mě čeká, tak jsem nevěřila, že to zvládnu . Však praxe byl taky jeden z důvodů, proč jsem skončila s medicínou, hrozně jsem se všeho bála. Ale své celkové pocity asi popíšu v závěrečném bilančním článku toho mého epického studia :). Poslední semestr se samozřejmě nesl ve znamení stresu ohledně bakalářky . Ale jak jsem psala v některém předchozím článku, tak protože jsem pracovala víceméně průběžně, vůbec jsem se nestresovala a neměla strach, jestli to stihnu a jestli to bude dobrý. Z předmětů jsme měly Porodnickou analgezii a anestezii , což bylo dost zajímavý, ale takový kontroverzní. V podstatě šlo o to, že "když žena udává bolest, tak jí prostě dáme epidurál.... že porod trvá potom dýl? Blbost! (No, pan doktor použil trochu ostřejší výraz, na akademické půdě šmarja!) Že porod trvá kratší dobu? Blbost! Že je víc operačních porodů a komplikací

Konečně jsem se dostala na blog. Teď toho bylo. Dneska jsem úspěšně složila zkoušku z Porodnictví III , rozsah otázek stejný jak ke státnicím, takže v podstatě celá gynda a porodnictví. Takový dvě obrovský bichle. Při učení jsem se ale docela bavila , autory učebnic evidentně velice mrzí, že se stali profesory Mudry Csc. a chtěli radši být poety a básníky. "Zde platí pravidlo, že je lepší kleště sejmout a ukončit porod císařským řezem, než pokračovat v heroickém výkonu s možností vzniku celé plejády komplikací." "Nicméně mnoho žen vyžaduje na počátku pohlavního styku před započetím dráždění klitorisu nefyzickou a negenitální stimulaci." No táhla jsem si  nejlehčí otázku (vývoj těhotenství, změny těhotného organismu, diagnostika těhotenství, těhotenská porodna, výpočet termínu porodu), byla jsem tam sama a byla to pohodička :) Taky jsem dopisovala bakalářku , teda, já ji měla dopsanou už 6.dubna, ale pořád byly takové zádrhely s kontrolami od vedoucí a tak. Te

V roce 1940 byla přípustná normální koncentrace spermií ve 100 milionů/ml, v roce 1990 60 milionů/ml a nyní je 15-20 milionů/ml zubní kaz je infekční nemoc abstinenční syndrom u kofeinu může trvat i tři měsíce sebevraždit se lexaurinem nemá cenu, člověk si pět dní pospí na umělé plicní ventilaci a pak putuje rovnou na psychinu dobrý návod k resuscitaci (písnička Staying alive má rytmus 100/min, to čeho potřebujete docílit na masáž srdce)  první porod je jako první milování , můžete si o tom přečíst, kolik toho chcete, může vám x lidí říct své pocity a stejně pak budete překvapené, jaké to vlastně je když půjdete každý den spát přesně v danou hodinu a budete vstávat taky v přesně danou hodinu, každý den stejně, můžete spát klidně jen 5 hodin a tělu to bude úplně stačit jediná, opravdu jediná, výhoda entonoxu jako analgezie u porodu je to, že si žena sama kontroluje podání (a občas je v mírňoučkém rauši)...jinak to není účinné, má to nežádoucí účinky a je to drahé u císa

Další semestr začal zase měsícem praxe a vrátila jsem se bydlet zase k medikům, jako v prváku. Se spolubydlící jsme se dost sblížily, víc než předtím, takže už se do Brna pokaždé hrozně těším, bude se mi po ní stýskat :( Po praxi začla normálně škola. Přednáška ve 14:20 v pátek z Akutních stavů v porodnictví   velice potěšila. Jedinej normální předmět a v pátek. Vždy vyučování v pátek a v pondělí. ( Nechoďte na LF! :D ) Ale jinak ty přednášky byly dost zajímavé, hlavně jeden z doktorů přednáší fakt suprově a ač jsme krvácení za porodu probírali už několikrát, tak jsem si odnesla nové poznatky, taky třeba to, že už je legální "hupsnout na břicho". Ale musí se to samozřejmě dělat předepsaným způsobem. Taky nám vykládal o embolii plodovou vodou : "Takže když přežijete tuhle fázi anafylaktického šoku, přijde druhá fáze - diseminovaná intravaskulární koagulopatie - a ta už vás zabije, znám jen jednu ženu, co přežila, je v komatu." My samozřejmě vytřeštěný oči, že

Achjo, už zbývají jen dva týdny školy, pak praxe a pak konec. Nikdy bych neřekla, že na toto místo dojdu, z nějakého důvodu jsem si myslela, že budu věčný student. Achich, jsem tak nostalgická. (Tenhle článek je krátkej a nezajímavej, ani jsem sem nedala obrázky, protože mě prostě nenapadlo co :D) Kde jsme skončili? První semestr druháku...takže se vrhneme na ten druhý.  Ten začal opět měsíční praxí . To už jsem si začala psát blog, takže - tady . Na téhle praxi jsem odvedla poprvé sama porod , bylo to nějak odpoledne, narodila se holčička. Jakou já měla radost, že jsem všechno zvládla, správně si přehmátnout ruce a tak vůbec :) Skvělý pocit! Další praxe v tomto semestru byla Primární a komunitní péče - ta byla u soukromé porodní asistentky , pediatra a gynekologa. K pediatrovi jsem šla ke starší doktorce, ke které jsem chodila. Popravdě to byla nuda. Zrovna všechny děcka měly angínu a mně se v té době angína pořád vracela, takže jsem si držela odstup :D Docela mě dostalo, že ta

Tak a pokračování bilance studia, jinak by bylo taky možný, že to do státnic nenapíšu. První semestr druhého ročníku ...  Začaly jsme mít zajímavější předměty a taky se mi konečně povedl zapsat tělocvik. Jen tak pro představu: Fyzioterapie v péči o ženu, farmakologie, filozofie v porodní asistenci, výživa v porodní asistenci, porodní asistence, péče o novorozence a kojence, patologie, výzkum, gynekologie a epidemiologie.  Za zmínku stojí péče o novorozence , což byly přednášky a cvika ve formě víceméně stáží na nejrůznějších pracovištích. Normální novoši (to je to, jak pořád říkám, že je opruz a nebaví mě to :D), ale i v oddělení v dětské nemocnici, pak v neonataologické ambulanci - chodili tam rodiče s dětmi, co měly nějaké potíže s pohybem, čili se s nimi cvičilo (a rodiče se učili s nimi cvičit) podle Vojty; pak oddělení s nedonošenými novorozenci, nevím, jak přesně to tam je klasifikované. Ale bylo tam myslím asi deset miminek v inkubátoru a maminky za nimi docházejí a učí s

V pondělí mi začíná poslední semestr . Nikdy bych si nemyslela, že to uteče tak rychle a jednou nastane den, kdy začnu pracovat. Tak mě tak napadlo, že bych si mohla zhodnotit, co jsem za ty dva roky a půl zažila..a tak... Na porodní asistenci jsem dělala přijímačky třikrát. Poprvé jsem se ovšem dostala na medicínu (a to bych byla blb tam nejít), podruhé pro jistotu, co kdybych nedala biochemii (jako naschvál jsem ji dala), a potřetí, to už studium bylo ukončeno a já zjistila, že jsem byla blb tam jít. Musím se přiznat, že po celou dobu jsem pořádně nevěděla, co porodní asistentka je . Jen jsem měla představu jakési sestry, která asistuje při porodu. Až první semestr jsem plně zjistila, co to znamená. A nabyla jsem přesvědčení, že to je přesně to, co chci dělat.  1. semestr Byl ve znamení víceméně nudných předmětů jako biochemie, biofyzika, anatomie, latina... Ale já jsem studijní typ, takže mě to netrápilo. Učily jsme se taky základní ošetřovatelské postupy, nějak jsem si n