Včera jsem se vydala na noční, zase vyklepaná jak ratlík, protože jsem tam nebyla měsíc a půl. Vždycky si říkám, že to zmáknu, že jsem to přece zmákla už víc než třicetkrát, ale pak mi začnou vyskakovat takový myšlenky jakože co když se stane toto a když budu muset dělat toto a jak se to vlastně dělá... a celá se z toho vycamprlíkuju , jak mi jednou řekla moje mentorka :D. Měly jsme před tím ještě školu a spolužačka: "Neboooj se prosííímtě, to bude v pohodě. Budete mít....tři krásný porody...a no, třeba ještě jedny kleště, ať máš nějaký patologický!" Já na to: "Pfff, jeden by stačil." Nicméně měla naprosto přesně pravdu. Ale na kleště jsem se šla jenom podívat, fakt jen abych si to mohla napsat. Nicméně ty tři porody byly fakt krásný . Všechno šlo jako po másle, moje mentorka to už tak nějak nechávala na mně, sama jsem si vyšetřovala, pustila jsem vody - a ať si říká kdo chce, co chce, tak u vícerodiček to vždycky pomůže v tom, že nález rychle poskočí. Sice je t
Blog jedné porodní asistentky, která zabloudila do Itálie, o porodní asistenci, best practice v porodnictví a trnité cestě za snem být porodní asistentkou i v Itálii. Změna se dá uskutečnit prostřednictvím Evidence Based Midwifery.