A co bych fakt moc ráda věděla... že strávím víc času na praxi než ve škole že na praxi strávím půlku prázdnin zatímco ostatní budou válet šunky u moře že sem tam odpracuju za měsíc dvanáct dvanáctek (tudíž skoro stejně jako regulérní zaměstnanec) bez jakékoliv odměny (i deset kč na hoďku by bylo dobrejch) že noční směny nejsou pro každého že někdo u porodu kouše že i v průběhu studia budu mít dost velkou zodpovědnost že mě sestřičky nechaj píchat do lidí samotnou že za život strčím ruku do víc žen než mnoho mužů a lesbiček že asi tak 25% žen před porodem zvrací kde je panenská blána (no fakt, všude se o tom píše, viditelné zbytky mají i nepanny, ale v učebnici jsem ještě neviděla kde to je!) že se při porodu tlačí úplně stejně jako na velkou, prostě do konečníku že budu gyndu a porodnictví umět líp než medici že doktoři po škole neuměj porodit mimčo že vizita je ta nejtrapnější šou na světě a už by se od ní mohlo upustit, protože je ponižující jak pro sestry tak pro p
Blog jedné porodní asistentky, která zabloudila do Itálie, o porodní asistenci, best practice v porodnictví a trnité cestě za snem být porodní asistentkou i v Itálii. Změna se dá uskutečnit prostřednictvím Evidence Based Midwifery.