31. ledna 2017

4.narozeniny blogu..a zase změna života

It's dangerous business, going out your door. You step onto the road, and if you don't keep your feet, there's no knowing where you might  be swept off to. 
16.1.2013 jsem založila tento blog. V té době ještě frčelo psát recenze na kosmetiku, myslela jsem si, kdovíjakou taky neudělám díru do světa. Nope. Takže tedy o porodní asistenci. Taky nic moc, ale hodně mě to bavilo (a štve mě zachovávání mlčenlivosti, takovejch příběhů, co bych mohla napovídat!) a třeba to i něco přineslo vám. Prožili jste se mnou studium a strach, hledání práce a strach, nástup do práce a strach, práci a strach...já se pořád bojím. Možná proto jsem si vybrala tenhle obor. Věděla jsem, že to nebude snadné a že se rozhodně nebudu cítit jako ryba ve vodě. Že budu pořád nucená vystupovat ze své komfortní zóny. Asi se budu hodně opakovat, ale ty dva roky a půl, co jsem se přestěhovala do Prahy, mi daly strašně moc. Hodně jsem vyrostla, získala nějaké to sebevědomí, spoustu věcí se naučila a hlavně se naučila být víc asertivní, víc "od rány" a nestát pořád jen v rohu. Taky se trochu víc zamýšlet nad sebou a nad tím co v životě chci a snažit se plnit své sny...viz moje rekapitulace roku a snahy stát se ATC. A cestovat. Hodně cestovat po mé milované Itálii. A naučit se italštinu a udělat si z ní certifikát. Viz můj druhý blog. 
Moje práce mě hodně baví, ale vždycky jsem říkala, že mi něco chybí, že to není úplně ono a nejde to od srdce (a za ty prachy, hahaha) a pořád jsem doufala, že se objeví Něco a já to půjdu dělat a bude to Ono. Nicméně mi to něco pořád unikalo a to, že mi unikali veškeří muži, kteří se nějak zapletli do mého života, tomu vůbec nepřidávalo, takže můj život se v podstatě skládal jen z odpočítávání dnů a hodin, kdy zas pojedu do Itálie a budu se zase opět cítit šťastně (minulý rok pětkrát, hah!), což se tak nějak víceméně uspokojivě dařilo vyplňovat alkoholu...začala jsem si malovat krásnou budoucnost...já čtyřicetiletá, svobodná, v té stejné práci, kterou tou dobou budu nenávidět, na stejné pozici, negativistická stěžující si alkoholička, stále na ubytovně...
Pak jsem v září poznala někoho a něco se tak trošku ve mně zlomilo. Začala jsem věřit komplimentům a řekla si: "Jo, dyť sem chytrá a schopná a hezká a vtipná a vůbec....a jo, mam italskej naturel!" To bylo v Itálii, takže euforie jako...nicméně jsem se vrátila a ta litrová flaška Amara del Capo se u mě v pokoji ani nestihla ohřát. A pak zase přemejšlení, vymejšlení, fňukání a nicnedělání. V listopadu jsem před zkouškou z italštiny jela do Milána na týdenní jazykový kurz. Sice Miláno moc ráda nemám, ale ono..prostě stačí být kdekoliv v Itálii za jakýmkoliv účelem a najednou se cítím úplně jinak. Přijela jsem, samozřejmě pak zase nechyběla flaška a už jsem na sebe začala být strašně naštvaná a zase fňukala, jak chci v Itálii být. 
V tu chvíli se mi matně vybavilo, jak jsem jednomu Argentinci na Liparech slíbila, že se do mých 28 přestěhuju do Itálie. A ségřiny slova: "Tak něco dělej ne? Nebo si už přestaň stěžovat!" A moje "výhružky" v práci, jak si udělám certifikát z italštiny a tady se na to můžu vykašlat...to, jak jsem si pro rok 2016 napsala předsevzetí "Žít v Itálii a udělat pro to všechno"... a pak prostě takový to, že nemůžu sedět na zadku a čekat, že mě potká něco krásnýho. Že přijede princ a vysvobodí mě...

 Princezna byla unavená čekáním na prince, který by ji zachránil. Sebrala všechnu svou odvahu, meč a vydala se porazit draka anebo požadovat, aby ji propustil..."Už se tě nebojím!" křičela, ale uvnitř se třásla. "Madam, není potřeba násilí. Já jsem nikdy neřekl, že musíte zůstat, i když jsem přemýšlel, proč jste to tak dlouho dělala." "Ah, dobře tedy," řekla princezna nechápavě. Jak odcházela z dračího doupěte, uvědomila si pár věcí. Věci, které ji doopravdy věznily, byly její falešné strachy a čekání, že jí někdo vysvobodí, když se celou dobu mohla zachránit sama. 

Dala jsem si inzerát na stránku pro aupair. Buď anebo. Jestli to má být, bude to a půjde to. Několik dní nic. Pak se ozvala rodina, která vypadala sympaticky s nenáročnými požadavky. V tu chvíli jsem začala vyšilovat. Už jsem to totiž zkoušela asi dvakrát v uplynulých dvou rocích, ale nikdy jsem nakonec nikomu neodpověděla. Teď mě zase ochromil strach. Přišla jsem si připravená, že to udělám, že fakt jo. Ale v tu chvíli, když na mě dolehlo, že by to doopravdy přišlo, opustit placenou práci, opustit svoji svobodu, rutinu, jistotu, opustit známé a kamarády....vyděsilo mě to. Ale řekla jsem si, že uvidím, až si s paní budu telefonovat. Že mi nemusí být sympatická a tak. Byla mi sympatická hodně. Takže panika ještě větší. Dobře, pojedu se s nima seznámit a pokud mi jen jediná maličkost nebude příjemná, tak do toho nejdu. Takže jsem letěla na víkend k jezeru Garda

"Guarda...responsabilita, fiducia e coraggio...cosa ne dici? Esattamente la nostra situazione..." ("Koukni...zodpovědnost, víra a odvaha...co tomu říkáš? Přesně naše situace...")



Abych to zkrátila před týdnem jsem podala výpověď. Když jsem odlétala z Itálie, zase jsem v letadle brečela. Tentokrát štěstím. Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to dostal. Ten pocit, jak je všechno super a jak se mi moje sny plní pod rukama...nemusím přeskakovat žádné překážky a jen se vezu. Teda, nebylo to lehký, udělat celý tohle rozhodnutí a vím, že to nejhorší mě ještě čeká...ale konečně je všechno tak, jak má být. A vím, že to je správně a že mě čeká něco úžasného. (A jestli ne, tak si při současným stavu zdravotnictví práci najdu tak do tří dnů). A snad i chlap je. A je to něco jiného konečně. Někdo, díky komu si sebe vážím a jsem lepší člověk. Nedovedu vyjádřit všechno, co cítím, zahrnuje to všechny takový ty duševní principy, který se mi konečně podařilo nějak dodržovat...ale předtím jsem musela jít až na dno a podívat se na všechny ty hnusy, co jsem schovávala v temných zákoutích mý duše. Vykašlat se na všechny moje přesvědčení utvořený ze špatných minulých zkušeností...otevřít srdce a nestavět zdi...věřit. Věřit, že o mě bude postaráno v každém okamžiku života. Sebrat odvahu. Zavřít oči. Skočit. 


Ještě bude potřeba hodně vnitřní práce, ale jsem na správný cestě. A teď bude líp a líp (a doteď bylo v podstatě senzačně, takže...:)) A kdyby nebylo..aspoň jsem to zkusila a nebudu si vyčítat, že jsem to nikdy neudělala. Zase jdu do něčeho, z čeho mám strach a co je totálně mimo moji komfortní zónu...a to je potřeba. Nikdy nebudeš mít něco nového, dokud neuděláš něco jinak...
Tak mi držte palce! Pokud se vrátím k porodní asistenci, ať už zde či tam, budu tutaj pokračovat. Jinak nevím, zda tu budou nějaké články přibývat. Rozhodně ovšem budou přibývat od dubna na mém druhém blogu o Itálii...budu ráda za každou návštěvu. 

A chci vám všem moc poděkovat za komentáře, za emaily, za milá slova...prostě jsem moc ráda, že pár lidí můj blog zaujal, že pár lidem třeba pomohl se rozhodnout, co jít studovat anebo aspoň nahlédnout do zákulisí porodnictví. Děkuju vám všem za všechno, nesmírně si toho vážím! Ale jsem prostě větroplach, stát na jednom místě pro mě není :)

29. prosince 2016

Dva roky na riziku, co ještě víc říct?

To bylo v říjnu...tenhle článek je rozepsaný už dlouho...

Jsem si myslela, že to tak dlouho nevydržím! Ale znáte takovej ten "syndrom uvařenej žáby"? Totiž, když hodíte žábu do vařící vody, tak vyskočí. Ale když ji dáte do hrnce se studenou a postupně zvyšujete teplotu až do bodu varu, tak ta žába si to neuvědomí, neuteče a uvaří se. A to je to, co my si tak krásně zažíváme každej den. Furt si říkáme, že by ještě mohlo být hůř. A pak přijde průser, kterej přijde, to je čistá statistika (navíc všichni víme, jak to je personálně teď v celém zdravotnictví) a už neutečeme. Ale tak, pokud jste četli mé články o vyhoření a povzdechy a nevím co jsem to tu na vás ještě "blila"...tak asi nemá cenu to zas všechno opakovat. Kdo nezažije, stejně nepochopí :)
A co se tedy za ty dva roky událo?
Měla jsem pracovní úraz a prožila si tři měsíce ve stresu, že je tu možnost, že jsem se nakazila nevyléčitelnou chorobou. Prostě tisíckrát někomu berete krev, nic, a pak jak naschvál je jedna pacientka, u který si dáváte sakra bacha a pích do prstu.
Už nikdy nikdy nikdy nebudu věřit gynekologům-porodníkům-lékařům.
Když zvládnu pracovat v této nemocnici, tak už zvládnu pracovat kdekoliv v ČR.
Už si nepřijdu jako studentka na praxi. Naopak si studentky na praxi můžu pěkně vychutnat! :D Né, jsem hodná, ono je vždycky tak uklidní, když jim řeknu, že doteď mám strach z píchání kanyl. Naopak ale cítím, že třeba zrovna to píchání kanyl nedovedu pořádně vysvětlit, takže když u nás jsou, spoustu věcí si udělám sama, protože spěchám a nemám na to čas :/ Já vím, že to je špatně. Ale slibuju, že až budou ve druháku/třeťáku, pořádně je zaměstnám. Na druhou stranu, jak jsem psala, jako studentka jsem si myslela, že nás PA neřeší. No, teď vidím, že to muselo být jinak. 
Moje parťačka je to nejlepší, co mě potkalo. Jistota, systém...když já nedokážu být rázná, nastoupí ona (hodnej a zlej policajt prostě :)). Perfektně se doplňujeme a jsme velice efektivní. A když mi říká, že jí tam držím jen já, jinak by šla do důchodu, tak to je prostě....ach :) Však si ji tam pořádně hýčkám!
Díky někomu, komu už nikdy nikdy nikdy nebudu věřit, se ve mně zase trochu rozdmýchal ten plamínek zájmu o porodní asistenci. A jedna kolegyně mi říkala, že na Upol otevírají obor Intenzivní péče v porodní asistenci. Nepatrně o tom začínám uvažovat. Ona ta kolegyně je taky taková rázná a hnedka mi naordinovala, že musím studovat a že pojedeme na nějaký kongres a tak :) Sice jsem teda víc nakloněná gyndě, když už, ale už úplně nezavrhuji myšlenku jít v budoucnu do nějaké menší porodnice na porodní sál. Ono..jakmile jednou člověk čuchne k porodnictví, tak se to fakt těžce opouští. A všichni vám potvrdí, že ač to tam nesnáší, že z naší kliniky i přes všechny mínusy, se prostě chtě nechtě stane srdeční záležitost. Takže nevím, co se mnou bude. Ale něco snad bude :)
A zase mě to tak nějak baví. Cítím se víc jistá, že zvládnu to, co směna přinese. Dělám fakt poctivě a rychle. I když je plat k pláči. I když mě to sere. I když tohle a tamto....teď jsem pracovně tak nějak naprosto zkompenzovaná :)
A kolegyně....to, co mi pořád tak nějak trošku chybělo od rodiny jsem tady poznala v plný palbě. Hlavně během posledních pár dní. Je něco neskutečnýho, když vás něco zklame a postaví se za vás tolik superhrdinek v bílým! Ochotný vás pomstít :D Co vás vytáhnou ven, obejmou, setřou slzy, uklidněj a zanadávaj, že takhle teda ne! Ani nedovedu slovy vyjádřit, jak jsem vděčná, protože tohle jsem zažila poprvé v životě. A když se rozbrečíte a kolegyni na vás tak záleží, že se rozbrečí taky...Prostě..k tomu totálně nemám slov a strašně mě to teď celou dobu hřeje na srdci. Holt...furt chci nějakou lásku...ale ta láska nepřišla od chlapa, nýbrž od naprosto senzačních holek....(tak senzačních, že máte v pátek denní a z kliniky odcházíte domů o půlnoci, protože jste tam s nima prostě byli a tak jste se nasmály, až jste padali z židlí :D...já teda sice pracuju skoro každej den teďkonc, ale i tak ty dny, kdy nesloužím, se na klinice stejně vyskytnu :D).
Rekord pět kanyl za den! 
Vyhřezlý pupečník...
Překotný předčasný porod...
Stres a strach jako nikdy v životě. Takový to, jak máte pocit, že všechno kolem vás je ve zpomaleným záběru a každá vteřina trvá desítky minut. A fakt slyšíte svůj dech, takový to přesně jako z filmů. A taky slyšíte, jak na ostatní křičíte, co je potřeba. Ten hlas nepoznáváte, něco naprosto jinýho, jinej stav vědomí, kdy se všechno děje automaticky. A pak se rozklepete, rozbrečíte, do toho se smějete...prostě síla. 
Myslím, že už můžu s klidem říct, že jsem zkušená porodní bába. 

25. července 2016

Co mě rozpaluje do běla - Deníčky emimino

Nevím proč mám potřebu se týrat. Ale čas od času zajdu emimino. Stránka, která je kapitolou sama o sobě a těhotným bych ji zakázala. Nicméně, "ráda" si čtu porodní deníčky, kde ženy popisují jejich porod. Ano, dost často jsou plné nepřeností anebo úsměvné, ale jsou to prostě vyprávění jedntlivých žen, jak to ony viděly, jak to ony vnímaly a cítily. 
Co mě totálně absolutně rozčiluje je, že se pokaždé najde někdo, kdo v komentářích hodnotí stylistickou formu, zábavnost, logickou návaznost a gramatiku. Ty jo! To musí být totální trollové! (Zároveň lituju, že mě nenapadlo dřív to taky dělat.) Nechápu, co to má za smysl. Myslím, že normální je reagovat ve smyslu - "Gratuluju k miminku" "Ještě štěstí, že i přes to všechno, jste oba dva v pořádku" a tak. A ne - "Některé části se mi špatně četly..." "V tomhle případě bych zvolila jiné slovní spojení" "Máte špatně i/y" "Závěr byl nudný a nicneříkající" "Přišlo mi to chaotické"...jako wtf, kde to jsme? Asi budu muset napsat Danovi Brownovi, že se mi Šifra mistra Leonarda strašně blbě četla, že má na mě moc jednoduchý a chaotický věty a že film je stejně lepší! 
Porod je tak strašně osobní a intimní věc...přijde mi v pořádku, když má někdo tu potřebu, o něm psát. Ale každý to vnímá jinak a ne každý je rozený spisovatel. Ještě navíc je porod ovlivněn tolika emocemi a prostě neuchopitelný. Každý má právo napsat to tak, jak to cítí, bez toho aniž by někdo hodnotil stylistiku. Vždyť to ty lidi nikdo s pistolí u hlavy nenutí číst! Pokud k tomu, že se stal zázrak jakože se narodilo dítě, nemám co říct pozitivního (nebo se nechci té ženy zastat a osočovat personál z chyb), tak neřikám nic! O tom, když někdo píše takovéhle komentáře k deníčkům o samovolných potratech, k tomu už se ani nevyjadřuju. Na emimino chodím celkem dlouho, dřív to tak nebylo, nevím, co se teď s lidmi děje. 
No nic, to jsem si jen potřebovala postěžovat na věc, co mě fakt stojí hodně sil se udržet a nereagovat. Ač si myslím, že i jako porodní asistentka bych v diskuzi s trolly neobstála. 
Co si o tom myslíte vy?



21. července 2016

Kapitáne, kam s tou lodí? Třeba kolem světa!

Lodní zájezdy si získávají stále větší oblibu. Nesnili jste v dětství právě vy o tom, jak na nádherné lodi podnikáte plavbu po Středomoří nebo jak se vydáváte na dovolenou do Karibiku? Nebo vás lákaly spíše zaoceánské plavby? Možná ani netušíte, jak blízko jste splnění svých dětských snů. Svět se díky moderním dopravním prostředkům výrazně zmenšil a leží nám prakticky u nohou. Stačí vybrat si destinaci a vaše dávné představy o exotice se stanou skutečností.

Námořní plavby luxusní lodí rafinovaně kombinují to nejlepší, co nabízejí pobytové zájezdy a cesty za poznáním. Navštívíte několik zemí, a přitom nemusíte ani v nejmenším slevit ze svých nároků na maximální komfort srovnatelný s pobytem ve špičkovém hotelu. Funguje to dokonale.

Lodní zájezdy
Společnost Cruise Plus s.r.o. má ve svém katalogu lodní zájezdy s nejoblíbenějšími dopravci, jakými jsou například MSC, Costa, Princess, Royal Caribbean a další. Bohatý rejstřík vám představí plavby po Středomoří, severní Evropě, dovolené v Karibiku, Asii a v itineráři najdete rovněž expediční plavby třeba s dovolenou na Aljašce, můžete navštívit Jižní Ameriku nebo proplout Panamský průplav. V nabídce rovněž nechybí různé okružní plavby nebo exotická dovolená na Galapágách.

Námořní plavby na přepychových lodích přinášejí spoustu času pro příjemný odpočinek a současně i mnoho příležitostí dobře se bavit. Relaxační centra s vířivkami, bazénem a špičkovými maséry, perfektně vybavená fitness centra – to vše čeká jen na vás. Pro chvíle uklidnění jsou tu knihovny s internetem, ale v permanenci jsou hlavně kina, kasina, diskotéky s živou hudbou a bohatým večerním programem. Plující hotely disponují rovněž velkým výběrem restaurací a barů. Pobytové zájezdy na souši rozhodně nemohou nabídnout víc. Vrcholem pohodlí jsou pak plavby s dopravou na místo nalodění, při kterých si užíváte špičkových služeb skutečně od první minuty své dovolené.

Pobytové zájezdy
Bohatou nabídku nejrůznějších destinací najdete na stránkách www.cruiseplus.cz. A podle čeho vybírat? Záleží na tom, co od výletu lodí očekáváte. Okružní plavby představují ten nejlepší způsob, jak objevovat kouzlo námořních přístavů, ochutnávat tamní kuchyni, navazovat nová přátelství. Zaoceánské plavby jsou kapitolou samy pro sebe, abyste pochopili jejich kouzlo, musíte je zažít. Vaši touhu po dobrodružství zas měrou vrchovatou naplní expediční plavby - milovníci chladných průzračných vod a majestátních ledovců zvolí dovolenou na Aljašce, obdivovatelé podivných tvorů se zase musí vydat na dovolenou na Galapágy, lákavá je samozřejmě i Jižní Amerika. Pokud naopak vyžadujete nejvyšší možný komfort a nechcete se během své dovolené naprosto o nic starat, dopřejte si plavby s dopravou na místo nalodění. Věříme, že ať už si vyberete jakoukoli destinaci, budete na svou dovolenou na lodi s Cruise Plus s.r.o. dlouho a rádi vzpomínat…

Expediční plavby

28. června 2016

Malý poznateček ke schválení změny vzdělávání sester aka jak "vyřešit" jejich nedostatek

Víte, že už delší dobu nemám převeliké chutě vyjadřovat se k mé profesi a zdravotnictví, nicméně neska vláda schválila systémové změny ve vzdělávání sester, potažmo nelékařských zdravotnických oborů. A upřímně moc nevím, co si o tom všem myslet. Nebo vím, jen doufám, že to tak doopravdy nebude. Věděla jsem o tom už trošku déle, nicméně se mi tomu nechtělo moc věřit a čekala jsem na oficiální zprávu. Píšou, že cílem je stabilizace systému vzdělávání, ale všichni víme, že ve skutečnosti to znamená, jak rychle získat hodně sester, kterých je kritický nedostatek

Teď si dovolím zkopírovat text ze stránek Ministerstva zdravotnictví, MZČR.

Na svém dnešním (27. 6.) jednání schválila vláda návrh zákona č. 96, o vzdělávání zdravotních sester.
„Cílem našeho návrhu je umožnit stabilizaci systému kvalifikačního vzdělávání při zachování jeho kvality, a to především u ošetřovatelských profesí všeobecné sestry, dětské sestry a praktické sestry neboli zdravotnického asistenta. To vše samozřejmě v souladu s aktuálními potřebami v oblasti zdravotnictví,“vysvětlil ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.
Nový zákon by měl kromě jiného
  • rozšířit možnost získání odborné způsobilosti pro výkon povolání všeobecné sestry zkráceným studiem na vyšších odborných školách a pro zdravotnické pracovníky profesí zdravotnický asistent/praktická sestra, porodní asistentka a zdravotnický záchranář;
  • umožnit vykonávat povolání praktické sestry (dosud zdravotnický asistent) bez odborného dohledu, což usnadní začlenění absolventů tohoto oboru do pracovních multidisciplinárních týmů v praxi;
  • rozšířit uplatnitelnost některých zdravotnických povolání v jiných obdobných povoláních (např. zdravotnický záchranář, řidič vozidla zdravotnické záchranné služby budou na základě svého vzdělání způsobilí k výkonu povolání řidiče dopravní zdravotní služby);
  • stanovit magisterskému vzdělávání v oboru fyzioterapie status specializačního vzdělávání;
  • odstranit podmínku specializované způsobilosti pro výkon povolání bez odborného dohledu u povolání radiologického asistenta, který získal způsobilost k výkonu tohoto povolání podle dřívějších právních předpisů (střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou na SZŠ); 
  • zrušit kreditní systém, který sloužil ke kontrole celoživotního vzdělávání, a registraci vázanou na tuto kontrolu, neboť systém se doposud ukázal jako neefektivní.
Pár skromných poznámeček k této velice stručné tiskové zprávě.

Zkráceným studiem..uznávám, že spousta předmětů na VŠ je zbytečných a že asi na sestru všechny ty pytloviny okolo studia VŠ jsou zbytečné, ale doufám teda, že tam bude hodně praxe. Když jsem viděla všeobecné sestry na praxích, tak hodně často jen koukaly a nic moc nedělaly.

19. května 2016

Olej Nobilis, Houba, Angels on bare skin, Jasmínová voda, krém Cheré

Hooodně dlouho jsem nepsala o kosmetice. Tak tady pár krátkých recenzí přírodních výrobků, s kterými jsem měla tu čest. Spoiler alert, ač mi to je líto, nebudou asi uplně vychvalovací. Složení a oficiální popisky si můžete vygooglit, myslím, že je zbytečné to tam vypisovat. 

Hydrofilní olej (odličovací) s růží a mimózou Nobilis Tilia
Pro zralou a suchou pleť... už mi začíná táhnout na třicet, tak už snad mám zralou pleť, ne? I když teda ty pupínky tomu moc nenasvědčujou. Tenhle olej jsem si vybrala, protože se mi líbí název mimóza :) Voní tak nějak medově, trochu růžově, trochu citrónově a trochu jako jasmínový masážní olej od Saloosu. Ze všech odličovacích olejů pro mě zatím nejlepší (hned za ním asi Argan revital od Saloosu, jenže Saloos dělá mlhu v očích). Tenhle krásně odličí, pak se hned vcucne, krásně voní a pleť mi přijde taková pevná po něm. No a taky poměrně dlouho vydrží.



Mořská houba kosmetická
Už dřív byl na blozích dost velký boom mořských hub, já si ji pořídila až před půl rokem. Héj, jako jó. Dobrý. Ale jak všichni psali, že se tím i odličují, tak mně se to prostě nepovedlo důkladně. A už vůbec ne to pak z té houby vyprat, ale nikde jsem se nedopátrala, jestli něco dělám špatně. Jediné na co jí teď používám je smytí pleťové masky, ale jinak mi k srdci nijak zvlášt nepřirostla. 


Angels on bare skin - čistící roláda, Lush
Další hitovka. Složení - boží! Ruční výroba? Skvělý! Vůně? Nádherná! Nebyla jsem moc moudrá, jak to na sebe napatlat, tkze jsem si hodně namočila obličej, nabrala na prst rolády a "masírovala" to po obličeji. Hodí se pro suchou, citlivou, ale i normální a smíšenou pleť, kterou zanechá jemně vyčištěnou, zklidněnou, nevysušenou. Mleté mandle příjemně promasírují a růže pomáhá proti zarudnutí. Jakou mám pleť, to nevím, ale něco z toho určitě. Vyčištěnou? Ano. Zklidněnou? Nevím. Nevysušenou? Ne. Jako vyčistí, ale za mě teda nic závratného, z čeho bych se posadila na zadek. Prostě - meh. Jo a má se spotřebovat do třech měsíců či co, nicméně mi ubývá pomalu a mám ji už asi rok a přísáhám, že vypadá, voní a chová se pořád naprosto stejně! 

15. května 2016

Co bych vzkázala mému minulému studujícímu já

Už to budou skoro dva roky, co jsem začala pracovat. Teďkonc k nám začly chodit studentky na úplně první praxi vůbec, tak jsem začala být hrozně nostalgická a vzpomínat, jaké to bylo, čeho jsem se bála, co bych byla udělala jinak...a tak mě napadl tento článek, co bych si chtěla vzkázat.

Hned jako první (vyhořele): Ještě máš čas, uteč! Baví tě cestování, baví tě italština, baví tě letectví! Běž studovat něco, co pak později bude rozeznívat tvoje srdce radostí! A možná ti to hodí víc prachů. A lepší pracovní dobu.
I když to moc nedokážeš, tak zatni zuby a ptej se sestřiček, jestli můžeš něco udělat, s něčím pomoct a hlavně jestli si můžeš to a to zkusit, jestli můžeš zkusit tuhle paní taky vyšetřit a snaž se zkoušet si vyšetřovat i nepokročilé nálezy.
Trvej na tom, abyste na psychologii důkladně probrali prevenci syndromu vyhoření. Fakt. Místo nějakýho blbýho povídání o něčem, co si už nepamatuješ.
To, že se na něco třikrát zeptáš jak blbec, než abys něco udělala špatně, ti naštěstí vydrželo.
Jiný kraj, jiný mrav. S láskou budeš vzpomínat na Moravu jakožto centrum přirozeného porodu a méně náročné administrativy. A možná i jednodušších postupů.
Jsem ráda, že si na praxi neseděla na gauči a neklikala si něco na mobilu. Asi jsem..škarohlíd, ale působí to na mě divně.
Pokora, pokora, pokora, pokora! Jako jasně, zdravé sebevědomí je potřeba, ale myslet si, že jsi nejchytřejší na světě, když...ách. Že paní kontrahuje možná by se nejdřív možná mělo říct porodní asistence, ne to jako studentka jít oznámit lékaři, aniž by to p.as. věděla. Když z porodnictví vůbec nemáš zkušenosti.
Jako studentka jsem si myslela, že nás sestřičky tak nějak moc nevnímají. Že nás rády využijí, ale že nás neřeší. Když to vidím teď...tak se děsím toho, co o nás říkaly. 
I po dvou letech budeš strašně nervozní z píchání kanyl, někdy i z braní krve. Ale zase pořád budeš mít radost, když se ti to povede. A hlavně to ve většině případů zvládneš píchnout na hranu (?) předloktí nebo hřbet ruky a to je super!
Připrav se na to, že až budeš pracovat, tak se budeš muset starat taky o drogově závislé, psychiatricky nemocné, zlé, postižené a tak dále, pacientky. Jako studentka se tomu ještě jakžtakž vyhneš.
Važ si toho, že můžeš chodit na svačiny a oběd a odejít dřív a tak, v práci pak mnohdy budeš snídat až navečer :D
To jak ti je blbě po nočních tě přejde, neboj.
V průběhu studia si psala něco o tom, že stejně nevíš, kde je a jak vypadá panenská blána (fuj, blána je hnusný slovo). No, dobrá zpráva! Nevíš to doteď! :D
Výňatek ze staršího článku, když jsi studovala: A jedna PA na tu druhou třeťačku, ať jde na box (porodní pokoj) s doktorkou a pak se s další PA začly bavit o tom (a nadávat), že my-studentky jen čekáme až nám něco řeknou. Že ony jako studentky byly celou dobu na boxu s tou ženou. Sranda je, že až bude pracovat, takhle budeš brblat taky :D
Zeptej se, jak se ředěj antibiotika z více ampulí. Je trochu naprd, že doteď moc nevíš, jak na to!
Zjistíš, že všechno, co se píše v učebnicích se stejně popře a...no...že hraní si na bohy nezná mezí.
Neboj, na všechno najdeš svý triky a bude to rutina. Nicméně vždy ses těšila na den, kdy do práce nepůjdeš se stresem, co se bude dít a jestli to zvládneš, tak ten zatím nepřišel, pořád nějak nevěříš svým schopnostem.
Není vše zlato, co třpytívá se. Zjistíš, že ne všechno, co se tak různě povídá, je pravda. Názory na profesní společnosti porodních asistentek si tak trochu upravíš až poznáš obě strany mince.
Otrkáš se a budeš víc rázná, neboj!
A najdeš si fígle na různé ošetřovatelské činnosti. A taky se naučíš takové ty věci...jakože...IUGRy mají tendenci sklouzávat do preeklampsií a ostatní zajímavosti. 
A i když strašně nechceš a nepůjdeš tam a nevěříš si, dozvíš se, že by tě na porodní sál chtěli. A vedoucí lékař o tobě řekne, že i když jsi mladá, tak jsi velice schopná porodní asistentka. Tak buď teď na té praxi trochu průbojnější a aktivnější! 
Budeš tu práci nesnášet, budeš nadávat, budeš mnohem sprostší...budou chvíle, kdy se dozvíš další osud ženy, o kterou si pečovala a budeš brečet...budou chvíle, kdy se budeš opravdu bát...a ale taky budou chvíle, kdy tuhle práci budeš milovat a budeš šťastná, že vše dobře dopadlo. 








11. května 2016

PECR – moderní hotel s luxusním panorama wellness

PECR, apartmánový hotel, se nachází v samém centru lyžařského střediska Pec pod Sněžkou a patří mezi nejmodernější hotely s wellness v Krkonoších. Hotel se pyšní zejména svou originální architekturou, za níž byl v roce 2015 oceněn prvním místem v prestižní soutěži Best of Reality, a luxusním panorama wellness, které nemá v Peci pod Sněžkou obdoby.

Náš hotel v Peci pod Sněžkou disponuje jedním z nejmodernějších wellness & spa centrem v České republice, které se rozprostírá na více 450 a nabízí například pět saun, ochlazovací bazén, tři vířivky, masáže a spoustu dalších aktivit, mezi nimiž nesmíme opomenout privátní wellness s absolutním soukromím a ničím nerušenou relaxací. Panorama wellness, zasazené přímo na střeše hotelu, vám pak zajistí nádherný výhled na celé město. PECR zkrátka nabízí nejlepší wellness v Peci pod Sněžkou!

13. dubna 2016

Hotel Jezerka – perfektní místo pro odpočinek i dovolenou s dětmi

(PR článek, ale třikrát jsem tam byla  a je to tam super, v okolí hodně zajímavostí, ačkoliv cesta Keltů u Nasavrk nic moc :D A mají tam boží snídaně! Doporučuju!)

Kongres hotel Jezerka se špičkovým wellness a spa centrem se nachází v malebné krajině Železných hor - hned přímo u známé přehrady Seč. Celková kapacita hotelu, který je díky svým dispozicím a lokalitě vhodným místem jak pro rodinnou dovolenou s dětmi, tak i pro romantický pobyt ve dvou, je 264 lůžek ve 113 pokojích a apartmánech, z nichž některé jsou vybaveny klimatizací a vířivkou. Hned vedle hotelu se nachází přilehlé kongresové centrum vhodné pro pořádání kongresů, konferencí a školení.


Jezerka patří mezi jedny z nejmodernějších hotelů s wellness. Její nové centrum se rozprostírá na více než 800m² a nabízí 7x saunu, 3x relaxační a ochlazovací bazén, 3x vířivku, masáže a spousty dalších aktivit. Dále je v tomto wellness hotelu k dispozici privátní mini centrum s vířivkou a saunou pro absolutní soukromí. Návštěvníci mají možnost využít také akčních wellness balíčků, které se pravidelně obměňují dle ročního období. Získat tak mohou například podzimní či jarní relaxační pobyt s wellness nebo slevový pobyt na depandanci hotelu.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...